Základní  organizace včelařů  v Předměřicích nad Jizerou
 
Dle kroniky staré takřka sto let víme, že se dne 1. dubna 1906 sešla první ustavující schůze a valná hromada občanů, kteří se zabývali chovem včel, a na které byli zvoleni funkcionáři a navržen a přijat název „Včelařský spolek pro Předměřice nad Jizerou a okolí“. Sdruženi v něm byli včelaři nejen z Předměřic, ale i z okolních obcí Kochánku, Tuřic, Sobětuch, Čihadel, Amorkova, Podhrab, Lojovic, Jiřic a z Benátek.

V době založení měl spolek 28 členů se 144 včelstvy, avšak již za necelý rok (v roce 1907) se počet zvýšil na 38 členů s 207 včelstvy.

V roce 1914 se chtěl spolek účastnit Všeslovanské výstavy v Praze, včelaři hodlali vystavovat medomet systém Legův. K výstavě však v důsledku vypuknutí 1. světové války nedošlo. Zápisy v kronice jsou přerušeny a pokračují až v roce 1917.

V začátcích projevovali včelaři snahy navázat odborné kontakty se slovanskými národy, a to v tehdejší Slavonii i Krajině. První světová válka však činnost ochromila a přerušil se i odborný růst a poznatky ze včelařského světa.

V dobách první republiky došlo k výměně funkcionářů a nastoupila nová generace včelařů. Začala se řešit řada otázek z různých oblastí včelařské činnosti. Byl zájem o rozšiřování včelí pastvy, platil např. zákaz řezání akátů, neplodné stráně byly osazovány sazenicemi akátu, jednotlivým obcím se přidělovalo semeno planého jetýlku, komonice, svazenky, hořčice i ligrusu. Rolníci se zavazovali osít pozemky po ranných bramborách medonosnými rostlinami, zvláště svazenkou a růžákem. Také po žních byla osévána podmítnutá pole různými medonosnými rostlinami (pohankou, hořčicí), využívalo se tzv. pruhu Pražského vodovodu, který byl propůjčený včelařům a oséván medonosnými rostlinami.

V roce 1924 došlo ke změně funkcí a v Nových Benátkách se ustavil nový včelařský spolek a ústředí spolku navrhlo, aby se s ním Předměřice spojily. Členové, kterých bylo v té době 35, to odmítli. Mezi členy však došlo zřejmě k roztržce, neboť zástupce Benátek na schůzi v Předměřicích uvedl, že si hodlají založit vlastní spolek.

Členové si vzájemně sdělovali zkušenosti v úlových otázkách, pořídili si lis na šití slaměných stěn a zhotovili slaměný úl ležen a zakoupili lis na mezistěny, pařák na vosk a ze subvence Zemského ústředí spolku nový medomet. Zvýšila se osvětová činnost, pořádaly se přednášky, na které byl zvaný např. zkušený včelař Josef Pokorný, ředitel Zimní hospodářské školy v Brandýse, který přednášel o anatomii, nových zásadách praktického včelaření, o plemenitbě, užitkovosti, o zdravotních zásadách, nemocech, úplavici, o jejím vzniku a jiné.

Ustavily se zemské chovy - volné družiny chovatelů matek, projevily se snahy po chovu matek, propagována byla linie tzv. „47“.

Zápisy v roce 1930 se zmiňují o velké snůšce medu, výnos od rekordního včelstva byl 115 kg medu. Přitom však bylo těžké med prodat, byla nezaměstnanost a hospodářská krize.

Při socializaci zemědělství v počátcích padesátých let založili v Kochánku družstevní včelín a předsedou organizace se stal včelař František Sýkora z Kochánku.

V roce 1986 měla základní včelařská organizace 50 členů, kteří obhospodařovali 389 včelstev.

dle Miroslava Bláhy

 Fotogalerie
 

Ilustrační foto
Hana Bláhová

 Informace
Český svaz včelařů je občanským sdružením, jehož členy jsou chovatelé včel (fyzické i právnické osoby) a příznivci včelařství. Tento obor lidské činnosti patří mezi nejstarší na Zemi.
Český svaz včelařů, o. s., Křemencova 8,
115 24 Praha 1,
http://www.vcelarstvi.cz

Český svaz včelařů je registrován na MVČR
od 22. června 1990
 

© OBEC Předměřice nad Jizerou 2002-2011, 11.09.2011 16:47:24